Přijměte pozvání k neobvyklému setkání: Herec Jan Budař vidí svět svýma očima – vidí víc a vidí po svém. Povídali jsme si o přístupu k herectví, o tom, jak se stát Čapkem, jak prožívat radost a také jak ji k sobě vůbec pustit. Když jsme spolu byli minulý týden na výletě, jeden z kolemjdoucích se k Honzovi hrnul se slovy: Vás znám z televize a z filmů, vy jste pan Úlisný! Chvíli jsem Janovi záviděl jeho popularitu a chvíli jsem litoval jak tvrdě se člověku promítnou do života charaktery a jména některých rolí – co s tím? I o tom jsme si povídali. Důležitá část rozhovoru se týkala knih, které Jan píše, a které si sám ilustruje. Pohádka Princ Mamánek se připravuje ke zfilmování a Příběh lásky před pár týdny vyšel pod křídly nakladatelství Albatros.
Společně jsme natočili surrealistické předávání cen nejlepším českým lyžařům, které se kvůli koronaviru nekonalo – tím pádem jsme se museli dotknout i všudypřítomného nošení roušek…