Lenka Linhartová je maminka, která se svým synem s Aspergerovým syndromem vyrazila na měsíc do Thajska a o pár let později do Maroka, napsala knihu, kterou si nakonec i sama vydala a vyhrála s ní Cenu Hanzelky a Zikmunda za Cestopis roku 2020, odešla z velkého grafického studia, protože chce tvořit po svém. Lenka chce po svém zjevně tvořit celý svůj život. A daří se jí to. Kde na to bere sílu a energii? Nechte se inspirovat tímto rozhovorem!

Srí Lanka je jedno z nejkrásnějších míst, co jsem kdy na světě viděl. Covid, série nedobrých vládních rozhodnutí a korupce se pak podepsaly pod to, v jaké situaci je ta nádherná země dnes. Nevím nakolik jste to v mumraji všech ostatních zpráv zaznamenali, ale Srí Lanka je na pokraji státního kolapsu. Chybí léky, paliva, nefungují státní instituce včetně škol. Velké demonstrace a střety s policií jsou téměř na denním pořádku.
Vím, že někdy dokola opakovaný patřičně emotivní záběr dokáže vyvolat iluzi katastrofy, i když třeba nenastala. Proto jsem chtěl hovořit s někým, kdo na Srí Lance žije. A tak jsem oslovil Hanu Sklenářovou Hettiaratchi, která se na perlu indického oceánu už před lety přestěhovala.

Tak tedy začíná rozhovor o tom, jak probíhá krize na Srí Lance očima toho, kdo v tom žije…

Petr Juračka má novou knihu, chystá novou expedici, natáčí celovečerní film, loni dramaticky sestupoval z Manáslu…do toho stále pracuje na Přírodovědecké fakultě UK a bacha, je to otec, posedlý svými dcerkami…a docela bych řekl, že je to i fajn manžel pořád zamilovaný do svojí Zuzky….ale kdoví, možná, že ona by to pojmenovala jinak…! 🙂

Přemýšleli jsme, jestli to vůbec pouštět ven kvůli problémům se zvukem, ale občasné Juračkovy verbální úlety jsou tak výjimečné, že jsme došli k tomu, že nemáme právo jeho fanouškům odpírat další zážitek „Juračkovského větvení“. Ostatním se omlouváme a věříme, že nás pochopíte.

Jasně, máme jasno v tom, že komunisté napáchali v naší zemi spoustu zlého. Ale už méně máme jasno v tom, jak se na tuto stranu dívali lidé právě v tom osmačtyřicátém. Víme, že v roce 1946 regulérně vyhráli volby – to asi úplně nespadlo z nebe. A i když se to možná nebude teď vnímat radostně, dva roky poté bylo (bohužel) dost lidí, kterým se hezky poslouchala ta „Gottwaldovská“ mluva…jdeme do další možná kontroverze – jdeme otevřít otázku, jaká byla obecná podpora komunistického režimu po roce 1948 v Československu.

Jak se posouvá pozice Číny vlivem války na Ukrajině? A co posílení pozice Číny v tichomoří? A rozkolébená Asie? Je snad možné, že se Čína promění ve světového mírotvorce? Odpovídat na otázky bude Ondřej Kučera z Katedry asijských studií na filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Náš respondent je také členem vědeckého týmu projektu Sinofon.

V poslední době se toho ve školství stalo opravdu hodně na to, abych se jako otec dvou dětí vážně zamýšlel nad tím, co se děje, co se mění a co se měnit bude. Proběhly první přijímačky, na vysokou zanedlouho, za chvíli budou maturity, teď k tomu ta šílená vražda, mez uprchlíky z Ukrajiny žáci a studenti… Do politiky se moc pouštět nechci, politické diskusní pořady nechám Václavu Moravcovi. Ale využil jsem toho, že se s Petrem Gazdíkem známe už z dřívějška a normálně jsem se jej zeptal na to, co mne zajímá, a co podle mne zajímá i další rodiče a studenty.

Dlouho jsem hledal vojáka, který by mi odpověděl na některé otázky spojené s invazí na Ukrajinu. Také jsem chtěl vědět, jak moc je těžkopádné anebo akceschopné jednání v rámci NATO. Jak to je s tou obavou Rusů z rozrůstání se Severoatlantické aliance, i třeba jestli Rusové i se svým prezidentem v čele, vodili celý svět za nos, když na přelomu roku vedli jednání o válce. Služba omezuje, výhodou je debata s mužem, který má zkušenosti, ale už je mimo aktivní službu. Proto mám velikou radost z debaty s generálem Petrem Pavlem. Mluvil dobře, jasně, otevřeně.

Posledních pár týdnů mi přineslo docela zajímavý vhled do strategií dezinformačních trollů. Co jsem začal dělat videa „Zvláštní vydání“ o Ukrajině – bez ohledu na to, že v nich vystupují vědci a odborníci – mezi naše diváky a diskutující se přimíchala rostoucí parta dezinformátorů a zahájili svoje útoky.  I když jsem si na začátku myslel, že mi to bude jenom upíjet krev, docela mne to obohatilo… Aby to tedy k něčemu bylo, dovolil jsem si udělat toto video.

Jak jsem říkal už v podcastu, pokud by Vás některá témata zajímala víc do detailu, doporučuji tyto knihy. Je to docela vzrušující čtení, protože přitom člověk sám na sobě odhaluje, čemu podléhá, jak funguje „řemeslo“ manipulace…a taky to vyvolává trošku hrůzu z toho, jak jsou manipulátoři ve svých aktivitách daleko, jak dobře to umí…

Peter Pomerantsev – Tohle není propaganda
Christopher Willie – MindFuck
Karel Řehka – Informační válka
Peter Berger, Thomas Luckmann – Sociální konstrukce reality
Maxwell McCombs – Agenda setting: nastolovaní agendy – masová média a veřejné mínění
Paul R. La Monica – Jak myslí Ruppert Murdoch

Kdo získává nejvíc tím, že se válčí na Ukrajině? Jakým zemím to posiluje sféry vlivu, komu se hodí oslabení  soupeřů? Je tato válka ryze regionální záležitostí, anebo má skutečně dopad (skoro?) do celého světa? Někdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda rozebírá mezinárodní mocenský dopad války a také nastiňuje, proč vlivné státy reagují tak, jak reagují.

Na Ukrajině se válčí, ruští vojáci ostřelují a ohrožují jaderné elektrárny… Máme se bát? Je k něčemu nakoupit si jodové tablety? Zajímalo mne, jak jsou zabezpečené jaderné elektrárny, kde mají slabé zranitelné místo. Jaké mohou být důsledky poškození těchto elektráren? A také jsem se chtěl alespoň dotknout toho, jaká může být budoucnost energie v Evropě.