V září 2020 by měl do českých kin vstoupit film Civilizace – Dobrá zpráva o konci světa. V souvislostmi s koronavirovou situací by se někomu mohlo zdát, že se to téma „najednou zjevilo”. To ale není pravda, film vzniká už čtyři roky a natáčel se po celém světě. Nejedná se ani o apokalyptickou vizi neslavného konce! O tom, jaký je obsah filmu a také jak se vztahuje k současné situaci na celém světě je právě tato debata moderátorky Martiny Kociánové s egyptologem Miroslav Bártou, režisérem Petrem Horkým a historikem Martinem Kovářem.

Šestnáctého března oslavila narozeniny skvělá zpěvačka a skladatelka Radůza. Měl jsem tu čest, že skládala hudbu k jednomu mému filmu. Chtěli jsme se společně dobrat i té klíčové písni, která se pak hraje pod závěrečné titulky, kdy v kině někteří lidé vstávají, ale jiní se naopak ještě usadí a nechají celý příběh, aby v nich dozněl. Je vám tedy jasné, jak důležitá skladba to je. S Radůzou jsme se u klavíru bavili o tom, jak by skladba měla působit, o čem by měla být a tato skromná a obětavá dáma mne pozorně vyslechla s tím, že se mi ozve. A opravdu – snad za dva týdny mi najednou zvoní telefon: „Dobrý den tady Radůza, máte chvilku? Něco bych vám zahrála” …a spustila zpěv i s klavírem. Byla to krásná píseň, co vám budu povídat, ale nějak jsem tam necítil tu emoci, o kterou mi šlo. Sebral jsem odvahu a upřímně to i řekl do telefonu. „Jasně rozumím, nebojte, to se povede. Já se zase ozvu” – a zavěsila. Sám moc dobře vím, jak je křehká osobnost autora, když cokoli tvoří. Aby člověk dokázal přijmout nesouhlas anebo připomínky někoho jiného, k tomu je potřeba velké otevřenosti a velkorysosti. Ještě jsme podobné telefonáty měli snad tři – pokaždé šlo o krásné písně, ale nikdy jsem si nebyl úplně jistý. Nakonec jsme se potkali v roce 2014 opět u klavíru v ateliéru. Spíš to bylo takové rozloučení, film už byl skoro hotov, míchal se zvuk a za pár týdnů jsme šli do kin.
„Tak se nám to nepovedlo, že?” Rovnou s upřímností sobě vlastní Radůza otevřela naše společné téma. Ostatní skladby ve filmu skvěle fungovaly, ale ta poslední, klíčová, zkrátka pořád unikala. „Jen jsem vám ještě chtěla zahrát takový motiv, co mne před pár dny napadl.” A zahrála a zazpívala naprosto dokonalé stvoření všech představ a emocí, které jsem si na závěr příběhu představoval. Byl jsem naprosto ohromen! To bylo přesně ono! Zbývaly tři dny – a během té doby se díky obětavosti všech zúčastněných podařilo zařídit studio, v tom odvedla velikou práci produkční Kristýna Drozdová, dohodnout celou kapelu, zkomponovat celé aranžmá a píseň natočit. A tak na konci filmu nakonec byla přesně ta píseň, přesně ta nálada a to sdělení, které jsem chtěl. Jak obrovskou sílu ta písnička má, dokresloval fakt, kolikrát se mi ozvali neznámí lidé, kteří mne žádali, abych jim tu písničku poslal. Nemohl jsem, nejsem autor. A tak snad až teď, po letech navíc ku speciální příležitosti, jako narozeninový dárek autorce jsme sestavili tento skoro-klip. Radůzo, pevné zdraví, hodně lásky, inspirace a odvahy! A Vám všem, co máte rádi její tvorbu stejně jako my, přejeme, ať se písnička i s obrázky líbí! (Vlastně, teď si uvědomuji, že to je i maličko opožděný dárek panu Miroslavu Zikmundovi, ke 101. narozeninám.)

Po čtyřech letech natáčení po celém světě už jsme ve střižně. Film o kolapsech lidských civilizací nám vzniká pod rukama. Je neuvěřitelné, že zrovna ve dnech, kdy dokončujeme trailer, nastane celosvětová epidemie koronaviru. Ještě před měsícem, by mnozí nevěřili, že je to možné. Toto je film, který nemá plašit, není to další apokalyptická výhrůžka. Je to připomenutí, co se už stalo a co se děje teď. Je to připomenutí, co platilo a platí, na co se pozapomnělo. Například na to, že budoucnost nikdy netvořili mrtví nebo nenarození lidé…

Měl jsem tu čest natáčet s paní Goodall prozatím třikrát. Poprvé snad před dvaceti roky, naposledy loni. S dovolením na začátku pominu její moudrost a znalosti, ale rád bych zmínil, že paní Jane je ukázkou toho, jak může být stárnoucí dáma krásná… a teď k jejímu poselství, její misi – přes studia šimpanzů a hyen (ano, docela málo lidí to ví!) se oklikou dostala k tomu, co všechno za svůj život zjistila o lidech. Co ví o světě a jak se dívá na budoucnost nás všech. Za svou vědeckou práci byla povýšena do šlechtického stavu, má řadu vyznamenání a ocenění, pod OSN je advokátkou zvířat. Přitom je skromná, soustředěná a cílevědomá. Tento rozhovor, co jsme spolu vedli v Praze, mne trošku lekal určitou dávkou pesimismu. Ale je to mobilizující pohled, paní Jane snad neumí přijímat ani složité věci jinak, než jako motiv k dalším krokům.

Miroslav Jakeš je velmistr přežití a pohybu v mrazu. Neuhodnete, kolikrát byl na severním pólu. Sólo přešel přes Grónsko, což je opravdu obrovský výkon. Několikrát ho potkala smůla, průšvih, chyba, ale vždycky si dokázal poradit, najít řešení. Mirka mám rád nejen proto, že on je mým polárnickým učitelem, ale taky proto, že právě ta vytrvalost, přístup k potížím, je to, co se hodí každý den nejen v poláru…

http://www.miroslav-jakes.cz

Možná vám kamarádi říkají, že jste paranoidní. I tak si myslím, že nejste schopni domyslet, jak funguje datová fabrika v Silicon valley. Co všechno o vás shromažďují algoritmy facebooku. Co jsou zamýšlené, cílené funkce a co je jen prohnané zneužití jeho funkcionalit třetími stranami. Odborník na umělou inteligenci Josef Holý mimo jiné říká, že dramatická změna v distribuci informací v historii vždy způsobila velký konflikt. No, snad se plete…

Kdo velel na lodi Calypso, jakou roli hrály a hrají ve slavné rodině ženy…jak Céline vzpomíná na svá první setkání s domorodci v Amazonii jako malá holčička, jak vznikají její filmařské projekty…jak sama dnes cestuje se svými dětmi a jak bychom měli přistupovat k sobě i celé planetě. Prostě nádherné setkání s úžasnou ženskou, která po svém vidí svět.

Začít je jedna věc a vydržet druhá. 🙂 Začátek roku a s ním spojené touhy zhubnout, co přes Vánoce přibylo anebo jednoduše začít cvičit, dostat se do kondice. Ladislav Pokštefl zvaný Shrek je bývalý atlet, koulař, který se už roky věnuje trenérské práci. A má výsledky. Lidi u něj zůstávají roky. Často na přednáškách se mne diváci ptají na kondici a jak moc má mít člověk naboucháno, aby si užil polární výpravy, jaké dělám. Mám univerzální odpověď – pokud uběhnete maraton, buďte v klidu. Ale v tomto videu konečně máme prostor probrat to podrobně s mým trenérem, který mi už deset let koriguje cvičení a trénink.

Prof.Miroslav Bárta, šéf české egyptologie se proslavil po celém světě jako autor teorií o kolapsu civilizací. O tom, jak vnímat sedm zákonů vývoje civilizací, ale také o egyptologických vykopávkách jsme si povídali přímo v egyptském Abúsíru, sedíc na tisíce let starých stavebních kamenech…

Pro zájemce o další informace:
https://cegu.ff.cuni.cz/cs/
www.civilizace-film.cz
www.miroslavbarta.cz
www.petrhorky.cz
https://www.irozhlas.cz/kultura/praha-kahira-egypt-narodni-muzeum-vystava-slunecni-kralove-egyptologove_1908191713_nkr

Knihy:
Kolaps neznamená konec
Příběh civilizace
Na rozhraní
Lidé a dějiny
Povaha změny

V prvním Hausbotu roku 2020 je moje povídání s posledním člověkem, který stál na Měsíci. Často se říká, že se celý svět přiostřuje, lidé se víc hádají, stále hůř hledáme schopnost dohodnout se. Kdo ví, jestli to tak doopravdy je. Každopádně si říkám, že následující povídání s posledním astronautem, který chodil po Měsíci, může na začátku roku 2020 nabídnout lepší odstup, nadhled… S Eugenem Cernanem jsem se potkal v salonku na letišti pár minut před odletem domů do USA. Bylo to na konci jeho návštěvy v České republice v listopadu roku 2001, kdy tady málem zemřel. Možná i proto bylo naše krátké povídání velmi osobní, snad až intimní..
Eugen Cernan se účastnil tří kosmických misí, žil v letech 1934 – 2017. Celý život se hlásil k českým kořenům svých předků…

pozor – Eugen Cernan hovoří anglicky a k tomu jsme nahráli titulky. Je možné, že si je budete muset zapnout!

Kdo chcete víc informací, doporučuji:

www.nasa.gov
kniha Poslední muž na Měsíci
www.petrhorky.cz

dohledejte si i podrobnosti o fotografii Blue Marble, Modrá skleněnka…

Rozhovor natočený uprostřed Amazonského pralesa. Nevím, kolik lidí by dokázalo říci, že všechno má a nic navíc nepotřebuje. Tak stejně si myslím, že většina, když uvidí podmínky, v jakých indiáni Waorani žijí, pocítí soucit, smutek. Jen máloco je však vzdálenější pravdě. Waorani si vystačí sami a rozhodně nepotřebují naši pomoc a už vůbec ne naši intervenci v podobě těžařských firem. O domorodcích v pralese se někdy pějí ódy ve smyslu toho, jak jsou moudřejší, než my, jak lépe rozumí světu – nemusí to být pravda. Spíš v podmínkách, v jakých žijí, jsou některé věci zjevné, jasné. Nejsem odpůrcem západní civilizace a myslím, že jsme dokázali spousty úžasných věcí. Ale určitě má smysl poslechnout si, jak se na svět dívá indián ze vzdáleného a opuštěného kmene. Máme se co přiučit, nad čím zamyslet.

19. prosince má narozeniny legendární český cestovatel a etnograf Miloslav Stingl! Bylo mi ctí, že před pár lety přišel osobně na můj hausbot (ano, odtud název celého cyklu rozhovorů!) a spolu s autory jeho životopisu Adamem Chroustem a Štěpánem Rusňákem vzniklo toto vyjímečné povídání. Nechte se inspirovat skromností, inteligencí a humorem Miloslava Stingla!