NORMALIZACE

Společnost plná malých nestatečností – tak by šlo také označit tu divnou dobu, kdy slova měla jiné významy, kdy všichni byli nuceni trochu lhát a trochu kolaborovat, trochu se sehnout, trochu se bát. Divná doba, divné bezčasí, které přitom předznamenávalo konec diktatury. Divná doba, která předznamenala také ohnivé diskuze, které do dneška občas vzplanou. Byla to sladká doba plná jistot a rovnosti anebo peklo zasmrádlé nehybné bažiny? Sešli jsme se v jednacím sále, kde komunistická vláda vítala zahraniční delegace, v budově někdejšího Národního shromáždění. A já, jako Husákovo dítě, jsem mohl otevřít kapitolu jménem Normalizace.

Literatura:
Denčevová, I., Stehlík, M.: Rozděleni železnou oponou, Radiservis, Praha 2015. Vaněk, M.: Nedalo se tady dýchat, Praha 1996.
Křen, J.: Dvě století střední Evropy, Argo, Praha 2005.
Macháček, M.: Gustáv Husák, Vyšehrad, Praha 2017.
Přidal, A.- Zábrana, J.: Když klec je pořád na spadnutí. Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984. Torst, Praha 2018.
Rákosník, J.-Tomeš, I.: Sociální stát v Československu. Právně-institucionální vývoj v letech 1918–1992
Rychlík, J.: Československo v období socialismu 1945-1989, Vyšehrad, Praha 2020.
Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. SPN, Praha 1972.

Myslím, že v naší zemi snad není nikdo druhý, kdo by mohl z osobní zkušenosti popisovat tolik vrcholných politiků. Co jsou zač? Jak politika mění politiky? Moderátor nedělní televizní diskuse se zamýšlí i nad tím, jaká je přesně role médií – obzvlášť v dnešní „době covidové“, kdy je kritika důkazem kvality anebo jak bychom sami měli přistupovat k informacím, které se na nás denně ze všech stran valí. Užijte si rozhovor s noblesním vědcem, novinářem a moderátorem Václavem Moravcem.

odkazy:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/

Karel Janeček nepotřebuje představovat – matematik, investor, sociální reformátor, osobitý muž, který některé rozčiluje, jiným imponuje. Podporuje polyamorii (i když teď se to asi mění!), obdivuje krásné ženy, vynalezl nový volební systém, který postupně zavádí po celém světě, angažuje se v boji proti korupci, podporuje pozitivní společenskou změnu. Známe se snad už deset let, byli jsme spolu na cestách a líbí se mi, že Karel moc nevnímá hranice jako bariery. To je možná rys, který se mu prolíná všemi oblastmi života, to je možná to, co některé štve a jiným se líbí. Ještě před uveřejněním tohoto rozhovoru mi napsal: „Je třeba čelit svým strachům, najít odvahu i sílu a chránit naše hodnoty, z nichž ta klíčová, svoboda, je dnes v ohrožení. Lepší krátký život ve cti, než-li dlouhý život v hanbě.“ (islandské přísloví).

Dnešní společnost se extrémně rozděluje – Vyplatí se lhát a manipulovat – Demokracie všude po světě jsou na krach – Naučme se cítit a myslet – Emoce jsou nedílnou součástí všeho.

Díky za příležitost natáčet v coworkingovém prostoru Sněmovní 7!

Odkazy:
www.kareljanecek.com
Březnový blog:
https://blog.aktualne.cz/blogy/karel-janecek.php?itemid=36192
www.volebnitrenazer.cz
www.volbyjinak.cz

Pro hráče a milovníky black jacku Karlova první globálně úspěšná aplikace:
www.sba21.com – statistical black jack analyzer

www.petrhorky.cz

www.snemovni7.com

Často vás pobolívá v zádech? Anebo si bez „růžového kolečka“ ani nedovedete představit pracovní den? Pak jde něco špatně. A je jedno, jestli jste zdraví jako řípa, v perfektní formě, anebo máte nadváhu. Nepůjde asi „jen“ o nějaké potíže s tělem. Poslechněte si rozhovor s fyzioterapeutem Tomášem Rychnovským – tady jsou jen některé úryvky: Uvolnění je stejně důležité jako posilování. Naučil jsem se vnímat napětí v lidech. Velké téma ve fyzioterapii je i sebehodnota pacienta. Physis a psyché jsou neoddělitelné. Mít čas na sebe je základní potřeba. Tělo funguje jako hodinky. Jde opravit. Stabilita vztahu je pro tělo i mysl nejvíc…

Děkujeme za příležitost natáčet v co-workingovém prostoru Sněmovní 7.

Filipíny, vesnice Buscalan. Tam žije Whang Od Oggay, nejstarší tatérka světa, které pamatuje slavnosti a trofeje za zabité nepřátele, pamatuje lovce lebek. Setkali jsme se předloni, kdy údajně slavila 102 let. Usměvavá, jiskry v očích. Dlouhá fronta lidí, kteří od ní chtěli prastaré tetování trnem a sazemi (zvané batok) se vinula snad deset metrů. Když dotetovala chlapa a on se s ní chtěl vyfotit, mrkla a sáhla mu mezi nohy – podle nálezu se buď rozesmála anebo uznale pokývala hlavou. Přišlo mi, že nežije ve smutných vzpomínkách na dobu kdy všechno bylo jiné, na dobu, kdy byla mladá. Přišlo mi, že dokáže žít tady a teď. Posuďte sami – zvu vás na výlet na Filipíny, na ostrov Luzon do oblasti Kalinga! (a taky na výlet časem, kdy počet zabitých určoval hrdost a sílu muže)

Natočeno v rámci projektu https://sinofon.cz/

O NAŠICH SOUSEDECH

Jaké vlastně máme historické vztahy s okolními zeměmi? Ruku na srdce – kolik toho víte o našich sousedech? Naší historií se velmi zajímavě až do dneška line vývoj těchto vztahů. Vždy to nějak odráží naše příběhy a bohužel, docela často také určitou nezralost. Je to už jinak? Je tu další díl Stehlíkova kurzu moderních dějin!

Co myslíte, je možné transplantovat mozek? Dají se vyhledat přesná místa, kde máme v hlavě uloženy cizí jazyky? Anebo je možné, aby se operoval mozek pacientovi při vědomí? Profesor Vladimír Beneš je český lékař, neurochirurg, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha. Loni vyšla jeho kniha Mé cesty do hlubin mozku, se kterou ztrhal žebříčky prodeje. Poslechněte si, co dokáže jeden z nejlepších světových opravářů lidských hlav! Jednoho až napadne, jaká je škoda, že to podobně nejde i s myšlenkami, co jsou uvnitř, ale to sem nepatří, to je už je úúúúplně jiný obor… 🙂

Povídání o tichu s úspěšným českým spisovatelem Josefem Formánkem…
Toto video nemělo jít ven. Plánovali jsme ho smazat. Pepa přijel na vltavský hausbot unavený po celém dni v Praze. Právě možnost povídat si a natáčet večer, byla ukázkou důvěry, ukázkou našeho kamarádství, protože to znamenalo, že si navzájem věříme, i když ani jeden z nás nemá situaci úplně pod kontrolou a vydáváme se na vlny nejisté budoucnosti. Když jsem hrubý sestřih poslal Pepovi k posouzení, vyčítal si, že je před kamerou málo energický, měl pocit, že toho říká málo… Já mám jiný dojem. Právě ztišení a tempo této debaty mi připadá velmi osobní, výjimečné. Pepa se tu ukazuje, jak ho znám ze společných setkání, ale málokdy v médiích. (navíc ke Knize o tichu mi to přijde na místě, no ne?)
Prosím napište nám: mám to smazat, je to příliš osobní, na dnešní dobu příliš pomalé, že už to pro diváka nedává smysl? (jak si myslí Pepa) Anebo naopak je to vzácný, krásný výlet do vnitřního světa výborného spisovatele? (jak si myslím já)
Znovu jsem si to pustil, abych se definitivně rozhodl, jestli to smažu anebo zveřejním. Znovu mne otevřenost toho povídání dojala. A tak jsem napsal mail, kde jsem sdělil, co udělám, a teď to tady píšu i do popisu: Kamaráde, slibuji, že pokud se nám nahromadí reakce, že už je to moc osobní, tak to smažu. A pokud naopak komentáře diváků podpoří, že nemusíš mít obavy, že je to dobré, pak se třeba dohodneme, že to má právo na život mezi lidmi…

Každé chtěné narozené dítě je veliký dar – pro rodiče, ale vlastně pro celý svět. Lidská (ne)plodnost je fascinující, dobrodružný svět, který souvisí s velkou částí krás, které nám život nabízí, co si budeme povídat. Natočení a uveřejnění tohoto rozhovoru s expertem na umělé oplodnění jsem měl vymyšlené už někdy v létě a teď, v prvních minutách štědrého dne jej pouštím do světa. Kdy jindy? O celé metodice i přístupu lze široce diskutovat, ale na všech dětech narozených „ze zkumavky“ je jedna krásná věc: vždy to jsou chtěná, ba vytoužená miminka.

Rakouský rodák Bruno Baumann v roce 1996 málem zemřel žízní při neúspěšném pokusu přejít pěšky a sólo poušť Gobi. Přežil a tato lekce se stala základem pro sedmiletou práci, kdy se připravoval na druhý pokus. Napodruhé uspěl a stal se prvním a jediným člověkem na světě, který pěšky, sólo a bez podpory uspěl. Co se naučil, jak se orientovat v poušti, co je na těchto pustinách krásné a také co se stane s mnoha všeobjímajícími ideály, když přijde skutečná písečná bouře?

ČEŠI JAKO NEVĚŘÍCÍ NÁROD

Je tu další díl našeho historického seriálu! Adventní čas si žádá svá témata, takže téma čtvrtého dílu je: ČEŠI JAKO NEVĚŘÍCÍ NÁROD. Je to tak? Jak na tom ve skutečnosti jsme a hlavně jak to bylo v moderní historii?
Maličko se obávám, že jestli jsme v minulých částech balancovali na hraně zloby oponentů, tak tentokrát jsme urazili úplně všechny…ale rozhodně to není cílem!

…a pozor: toto je rozhovor skutečně natáčený přímo u mne na hausbotu!

Otmar Oliva je horolezec, který vytváří úžasné sochy. Anebo mezinárodně proslavený sochař, který má rád hory. Anebo je to disident, který to dotáhl až k papeži Janu Pavlu II. Anebo je to slavný a úspěšný sochař, který seděl v kriminále…anebo….však vy si uděláte obrázek sami. Je to otevřený chlap, obdařený úžasným talentem, upřímností a unikátním pohledem na svět i na víru. Rád toto video nahrávám na začátku času adventního roku 2020, ale podle mne stojí za poslech kdykoli. Poslechněte si příběh muže, který vytvořil interiér papežovy vatikánské kaple Redemptoris mater, ale také třeba kříž na vrcholu Gerlachova štítu, žezlo pro Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, výzdobu včetně oltáře pro „Pražské Jezulátko“ v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze… Asi stejně jako já si nakonec řeknete, že nejlepší příběhy a scénáře stejně vždycky píše život…anebo přesněji: Bůh.