Eva je křehká dáma, která se prosadila na světové architektonické špičce. Studovala v ČR a USA, její projekty se staví po celém světě. Podle jejích návrhů byly v Číně postaveny desítky mrakodrapů, projektovala město pro milion obyvatel… Jaký má přístup k tomu co je anebo není možné? Jak se vlastně staví a projektuje mrakodrap? Kudy vede cesta z České republiky do celého světa? A jak se vedle toho všeho žije osobní život? Je tu další HausboTalk!

V šedesáti letech vydal svůj životopis: Děravé paměti – Šedesát báječných let pod psa. Vyšlo to na 230 stran. Je to hodně nebo málo? Přijde mi, že Michal Viewegh se mnohokrát vydal veřejnosti všanc bez toho, že by se dělal lepší. Proto se umí pochválit, pochlubit, vytahovat i přiznat k něčemu, co sice mnozí děláme taky, ale tajíme to, stydíme se. Jsem rád za naše setkání a vážím si toho, že i při rozhovoru jsem cítil upřímnost a (mnohdy sebezničující) otevřenost. Bylo to bezva setkání. A teď jsem na tahu já, abych sebral sílu a dočetl Biomanželku. Román, který tvrdě ukazuje jednoduchost nás chlapů, rafinovanost ženských, když se rozhodnou…a snadnou manipulativnost těch, kteří jsou nerozhodní…

Obrovské bohatství dlouholetých médií je v jejich archivu. Tomáš Černý je moderátor Českého rozhlasu, dramaturgem rozhovorů Lucky Výborné a také velký znalec rozhlasového archivu. Pro naše setkání na hausbotu vybral ode všeho něco – první slova slavných moderátorů, dobovou reportáž z války, účast na lovu slonů v 60.letech…najednou člověk sleduje nejen to, jaké to je cestovat časem, ale i jak se změnil svět, ve kterém žijeme a jaká kouzla nese rozhlasácké poslání. Co vám budu povídat, připadal jsem si jako v cukrárně, kde každý zákusek doslova zve k nakousnutí…:-)

Jeho jméno se skloňovalo v 68. roce s nadějí, že právě on by mohl reformovat ČSSR. Jeho jméno se také skloňovalo v 89. v době Sametové revoluce, kdy bylo možné, že by z Alexandera Dubčeka byl Československý prezident. Jak to s ním tedy doopravdy bylo? Byl to poctivý chlap a hrdina, kterému jen dějiny nikdy nedaly tu správnou velkou pozici na výsluní a nebo to naopak byl oportunista a prospěchář, který vždycky šel tam, kam šel proud a souhry okolností ho vynesly do souvislostí, o kterých si někdo myslí, že by tím pádem Alexander Dubček mohl být velký státník?

Tento rozhovor začal o deset minut později a ještě o deset minut dříve skončil – Mára je věčně ve spěchu, protože jak sám říká – nejcennější komodita na světě je čas. Tím i vysvětluje, proč odešel z korporátního světa a naplno se začal věnovat pobytu tam, kde to má nejradši – v horách. Holeček je známý bourák, frajer, nejlepší český horolezec, držitel dvou nejprestižnějších Zlatých cepínů za nejlepší světový výstup v letech 2018 a 2020 – v pravdě „Jaromír Jágr českého lezectví!“ Bavili jsme se o tom, jaký je partner, jak zvládá své rodinné role, jak vnímá smrt a také třeba jak vlastně dosahuje svých cílů, kde má kořeny jeho cílevědomost?
Vítali jsme se i loučili s tím, že je to vlastně jen povídání, na které zase přirozeně příště navážeme…

V kinech je nový film, jděte na něj!
https://youtu.be/ZG58sch5zec

Natáčení proběhlo v partnerské prodejně Marka Holečka i Petra Horkého – Norská móda v centru Prahy na Národní 37.

Lenka Linhartová je maminka, která se svým synem s Aspergerovým syndromem vyrazila na měsíc do Thajska a o pár let později do Maroka, napsala knihu, kterou si nakonec i sama vydala a vyhrála s ní Cenu Hanzelky a Zikmunda za Cestopis roku 2020, odešla z velkého grafického studia, protože chce tvořit po svém. Lenka chce po svém zjevně tvořit celý svůj život. A daří se jí to. Kde na to bere sílu a energii? Nechte se inspirovat tímto rozhovorem!

Srí Lanka je jedno z nejkrásnějších míst, co jsem kdy na světě viděl. Covid, série nedobrých vládních rozhodnutí a korupce se pak podepsaly pod to, v jaké situaci je ta nádherná země dnes. Nevím nakolik jste to v mumraji všech ostatních zpráv zaznamenali, ale Srí Lanka je na pokraji státního kolapsu. Chybí léky, paliva, nefungují státní instituce včetně škol. Velké demonstrace a střety s policií jsou téměř na denním pořádku.
Vím, že někdy dokola opakovaný patřičně emotivní záběr dokáže vyvolat iluzi katastrofy, i když třeba nenastala. Proto jsem chtěl hovořit s někým, kdo na Srí Lance žije. A tak jsem oslovil Hanu Sklenářovou Hettiaratchi, která se na perlu indického oceánu už před lety přestěhovala.

Tak tedy začíná rozhovor o tom, jak probíhá krize na Srí Lance očima toho, kdo v tom žije…

Petr Juračka má novou knihu, chystá novou expedici, natáčí celovečerní film, loni dramaticky sestupoval z Manáslu…do toho stále pracuje na Přírodovědecké fakultě UK a bacha, je to otec, posedlý svými dcerkami…a docela bych řekl, že je to i fajn manžel pořád zamilovaný do svojí Zuzky….ale kdoví, možná, že ona by to pojmenovala jinak…! 🙂

Přemýšleli jsme, jestli to vůbec pouštět ven kvůli problémům se zvukem, ale občasné Juračkovy verbální úlety jsou tak výjimečné, že jsme došli k tomu, že nemáme právo jeho fanouškům odpírat další zážitek „Juračkovského větvení“. Ostatním se omlouváme a věříme, že nás pochopíte.

Jasně, máme jasno v tom, že komunisté napáchali v naší zemi spoustu zlého. Ale už méně máme jasno v tom, jak se na tuto stranu dívali lidé právě v tom osmačtyřicátém. Víme, že v roce 1946 regulérně vyhráli volby – to asi úplně nespadlo z nebe. A i když se to možná nebude teď vnímat radostně, dva roky poté bylo (bohužel) dost lidí, kterým se hezky poslouchala ta „Gottwaldovská“ mluva…jdeme do další možná kontroverze – jdeme otevřít otázku, jaká byla obecná podpora komunistického režimu po roce 1948 v Československu.

Jak se posouvá pozice Číny vlivem války na Ukrajině? A co posílení pozice Číny v tichomoří? A rozkolébená Asie? Je snad možné, že se Čína promění ve světového mírotvorce? Odpovídat na otázky bude Ondřej Kučera z Katedry asijských studií na filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Náš respondent je také členem vědeckého týmu projektu Sinofon.

V poslední době se toho ve školství stalo opravdu hodně na to, abych se jako otec dvou dětí vážně zamýšlel nad tím, co se děje, co se mění a co se měnit bude. Proběhly první přijímačky, na vysokou zanedlouho, za chvíli budou maturity, teď k tomu ta šílená vražda, mez uprchlíky z Ukrajiny žáci a studenti… Do politiky se moc pouštět nechci, politické diskusní pořady nechám Václavu Moravcovi. Ale využil jsem toho, že se s Petrem Gazdíkem známe už z dřívějška a normálně jsem se jej zeptal na to, co mne zajímá, a co podle mne zajímá i další rodiče a studenty.

Dlouho jsem hledal vojáka, který by mi odpověděl na některé otázky spojené s invazí na Ukrajinu. Také jsem chtěl vědět, jak moc je těžkopádné anebo akceschopné jednání v rámci NATO. Jak to je s tou obavou Rusů z rozrůstání se Severoatlantické aliance, i třeba jestli Rusové i se svým prezidentem v čele, vodili celý svět za nos, když na přelomu roku vedli jednání o válce. Služba omezuje, výhodou je debata s mužem, který má zkušenosti, ale už je mimo aktivní službu. Proto mám velikou radost z debaty s generálem Petrem Pavlem. Mluvil dobře, jasně, otevřeně.

Posledních pár týdnů mi přineslo docela zajímavý vhled do strategií dezinformačních trollů. Co jsem začal dělat videa „Zvláštní vydání“ o Ukrajině – bez ohledu na to, že v nich vystupují vědci a odborníci – mezi naše diváky a diskutující se přimíchala rostoucí parta dezinformátorů a zahájili svoje útoky.  I když jsem si na začátku myslel, že mi to bude jenom upíjet krev, docela mne to obohatilo… Aby to tedy k něčemu bylo, dovolil jsem si udělat toto video.

Jak jsem říkal už v podcastu, pokud by Vás některá témata zajímala víc do detailu, doporučuji tyto knihy. Je to docela vzrušující čtení, protože přitom člověk sám na sobě odhaluje, čemu podléhá, jak funguje „řemeslo“ manipulace…a taky to vyvolává trošku hrůzu z toho, jak jsou manipulátoři ve svých aktivitách daleko, jak dobře to umí…

Peter Pomerantsev – Tohle není propaganda
Christopher Willie – MindFuck
Karel Řehka – Informační válka
Peter Berger, Thomas Luckmann – Sociální konstrukce reality
Maxwell McCombs – Agenda setting: nastolovaní agendy – masová média a veřejné mínění
Paul R. La Monica – Jak myslí Ruppert Murdoch

Kdo získává nejvíc tím, že se válčí na Ukrajině? Jakým zemím to posiluje sféry vlivu, komu se hodí oslabení  soupeřů? Je tato válka ryze regionální záležitostí, anebo má skutečně dopad (skoro?) do celého světa? Někdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda rozebírá mezinárodní mocenský dopad války a také nastiňuje, proč vlivné státy reagují tak, jak reagují.

Na Ukrajině se válčí, ruští vojáci ostřelují a ohrožují jaderné elektrárny… Máme se bát? Je k něčemu nakoupit si jodové tablety? Zajímalo mne, jak jsou zabezpečené jaderné elektrárny, kde mají slabé zranitelné místo. Jaké mohou být důsledky poškození těchto elektráren? A také jsem se chtěl alespoň dotknout toho, jaká může být budoucnost energie v Evropě.

Opěvovaný jako hrdina, prezident Ukrajiny Zelenský odmítl opustit zemi a namísto toho se postavil do čela odporu proti invazi. Propaganda útočníků jej vykresluje jako feťáka, komedianta a sluhu oligarchů. Západem teď naopak jede vlna nadšení a obdivu, ženy jej označují za nejlepšího chlapa na Zemi. Odvahu má, o tom není diskuze. Překvapil asi opravdu celý svět a asi nejvíc siloviky v Kremlu. Ale úplný Mirek Dušín to taky není… Poslechněte si jeho příběh od dětství až k dnešku v dalším Zvláštním vydání Hausbotu Petra Horkého.

Válka a mezinárodní právo. V médiích i během debat mezi lidmi často zaznívá, že Putin je vrah či válečný zločinec, anebo naopak, že to je odvážný osvoboditel a zachránce ruských obyvatel Ukrajiny. Jedna věc jsou pocity, dojmy a informace v médiích a proslovech, které máme všichni. Ale druhá strana mince, to jsou právní formulace, mezinárodní smlouvy, doložené jevy a učiněné skutky. Zajímalo mne, jak se na zahájení války na Ukrajině dívá mezinárodní právo. Existuje něco jako spravedlivá válka? Obranná válka? Byla válka na Ukrajině vůbec vyhlášená? Děly se v příhraničí v Luhansku a na Donbase zločiny genocidy? …a kdo to vyšetřuje? Jak se to má řešit z hlediska mezinárodních úmluv? Jakou roli má Rusko v OSN a jak ji získalo? Otázek je snad tisíc. Velmi děkuji expertovi na mezinárodní právo, panu Vladimíru Balašovi, místopředsedovi Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, že si udělal čas a umožnil vznik tohoto rozhovoru.

Hodně lidí kolem mne komentuje situaci na Ukrajině tak, že prohlašují, jak je to stejně se začátkem první nebo druhé světové války. Musím se přiznat, že i já jsme měl ten pocit, a tak jsem se domluvil s historikem Michalem Stehlíkem na Zvláštním vydání naší Hausbotové kanceláře pro uvádění dějin na pravou míru. Než totiž člověk vyřkne podobný soud, je dobré podívat se do historie, jak to doopravdy bylo a jestli je to srovnání na místě. Takže: je to tak, že se historie opakuje a svět je k tomu slepý?

Paní Pecková je ženská plná silné energie. Přitom má svoji křehkost a zranitelnost. Odvážnou otevřenost. Asi bych se s ní jen tak nechtěl dostat do ostrého křížku – i když vlastně…mám pocit, že by i hádka s ní mohla mít konstruktivní linii… Z plánované půlhodinky byl hovor o hodinu delší! Povídali jsme si o touze kráčet dál, o posedlosti prací, o tom, co to stojí… Bavili jsme se o vnímání krásna, o darech, které nese krásná hudba. Díky za takové setkání! Užijte si ho stejně jako já a věřím, že stejně jako já budete mít na co vzpomínat…

Rozhovor během kterého byl respondent pod raketovým poplachem, jsem ještě nenatáčel. Lenka Klicperová je válečná novinářka a fotografka a v těchto dnech je přímo v oblastech bojů, v Žitomiru, 150km od Kyjeva. Bavili jsme se o tom, co vidí každý den, o čem se baví místní lidé, jak funguje domobrana i diverzanti z řad obyvatel. Lenka je unavená, nevyspalá, pod tlakem války odehrávající se v podstatě ve stejných reáliích, jaké by byly u nás. O to víc si cením tohoto natáčení očitého svědectví.

Na našem YouTube kanále doprovází telefonát fotky z Lenčiny tvorby z posledních dní na Ukrajině. https://youtu.be/Z1ObbSUm5ys

Vážení diváci, pokud budete chtít, můžete nám poslat dobrovolné vstupné/předplatné zde:  www.patreon.com/petrhorky anebo zde: 1035355738/6100 .